Kategorie: Aktuality

Vyzpovídali jsme ambasadora festivalu!

Tohtoročný ambasádor festivalu, Jiří Bartoška, absolvoval Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Patrí k významným osobnostiam divadelného a filmového sveta. Od roku 1994 je, spolu s Evou Zaorálovou, riaditeľom jedného z najstarších filmových festivalov na európskom kontinente. Koná sa pravidelne v Karlových Varoch a pod vedením dvojice Zaorálová, Bartoška sa z neho stal jeden z najprestížnejších filmových festivalov celého sveta.Vyzpovídali jsme ambasadora festivalu!

Čo pre Vás znamenajú festivaly ako také?

Festival je dokonalá věc. Nemluvím jen o divadelních, ale i o filmových festivalech. Lidé se potkávají, přivážejí svou práci, sednou si a baví se o představení. Tohle je na festivalech perfektní. Jednou jsme byli s JAMU na divadelním festivalu v Bělehradu. Jeli jsme tam, odehráli jsme představení a druhý den jsme jeli zpátky. Nevěděli jsme, co se líbilo lidem z jiných škol, jestli nás viděli hrát nebo neviděli... To pak festival nemá smysl, ztrácí na dokonalosti.

Čím je pre Vás náš festival SETKÁNÍ/ENCOUNTER výnimočný, špecifický?

Je výborný. Žádný další přídomek bych k tomu nedával. SETKÁNÍ/ENCOUNTER poskytuje obrovskou možnost konfrontovat se s jinou divadelní poetikou. Výborné je na něm také to, že za normálních okolností vidíme něco, co bychom jinak nemohli. Od toho festivaly jsou, aby se lidé viděli a říkali si, jak kdo vidí svět.

Ako vnímate pozíciu ambasádora festivalu? Čo pre Vás znamená táto funkcia?

Víte co to pro mne znamená? Je to potěšení, protože jsem tady jako člověk, který absolvoval JAMU a mám k ní vztah. Víte, ten herecký život je takový koláč, který je rozdělen na několik dílů. Určité procento z hereckého života je talent, další je štěstí a určité procento je i první angažmá. A toto je taky jedno z mých štěstí.

Čo by podľa Vás mala spĺňať umelecká škola?

Důležitá věc, kterou by měla škola splňovat, je naučit studenty, aby měli rádi divadlo. Protože v okamžiku, kdy vás to nenaučí, tak potom co skončí škola, nechce se vám do praxe. Začnete točit seriály, a vlastně je to začátek konce.

Keď tak hovoríte o láske k divadlu, prečo ste teda zložili filmový festival a nie divadelný?

Já Vám řeknu proč... Protože se rozpadlo Divadlo Na zábradlí. Byl jsem unavený, nechtěl jsem nikam do angažmá. Část souboru odešla do Národního a na Vinohrady, tak se to rozuteklo... Z toho souboru nezůstal kámen na kameni. A v roce 1993 za mnou najednou přišli, že se zakládají nadace na zachování jednoho filmového festivalu, a jestli bych tomu nešéfoval. Já jsem si říkal, že by byla škoda festivalu, který má tak obrovskou tradici. Řekl jsem jo, ale neměl jsem tušení, co to obnáší. Eva Zaoralová, filmová kritička, taky nevěděla, jak se mají objednávat filmy. Ale šli jsme do toho.

Čo máte radšej byť hercom a stáť na javisku alebo byť vo vedúcej pozícií medzinárodného filmového festivalu?

Je pravdou jedna věc, a to, že mě v roce 1993 oslovili jako herce a teda jednání, které pak proběhli s partneři o spolupráci pro festival byli přívětivější, protože vědeli kdo jsem. Takže to jde ruka v ruce.

A posledná otázka, máte v živote nejaké špeciálne stretnutie, ktoré vás veľmi ovplyvnilo?

Samozřejmě setkání se s člověkem, s kterým pak žijete, setkání se s dítětem, které se narodí, vteřinu po tom, co přijde na svět. To jsou asi ty fatální setkání, které člověka ovlivní.

Marek H.

#ENC18

print Formát pro tisk